Historie irského vlkodava
Irský vlkodav, občas nazýván králem psí rasy, občas něžným obrem a občas jehnětem v domě a lvem na lovu, je přátelským a mírumilovným společníkem člověka. Jeho historie je starší než název země, která mu dala své jméno. Předpokládá se, že vlkodavové přišli do Irska s Kelty, kteří byli nejen vynikajícími chovateli dobytka, ale i psů. Ve své domovině v Irsku se vlkodavové těšili veliké oblibě a vážnosti. Bardi opěvovali ve svých epických básních hrdinské činy těchto psů, legendy přecházely ústním podáním z generace na generaci. Chvála na vlkodavy a hluboká náklonnost k nim prolíná celou irskou poezii i prózu. Vlastnictví těchto psů bylo výsadou králů, šlechticů a básníků, byli cennými dary pro královské dvory v celé Evropě, jejich obojky byly často vyrobeny ze zlata a drahých kovů.
První písemná zmínka o irském vlkodavovi se datuje roku 391 n.l., kdy římský konzul Quintus Aurelius Symmachus děkuje svému bratru Flaviánovi za sedm irských vlkodavů slovy:
"Celý Řím na ně hleděl s obdivem a okouzlením".
Podle sbírky zákonů welšského krále Howela Dobrého z roku 930 stál irský vlkodav z chovu krále 240 pencí, kůň 60-120 pencí a ovce 21 pencí. Toto srovnání dokumentuje jakou cenu měl tehdy dobrý vlkodav. Když byl vlkodav poraněn, hrozily pachateli vysoké pokuty. Jeden z nejstarších příběhů vypráví o válečníku Setantovi, který zabil obrovského Culannova psa a pak místo něj musel hlídat Culannův majetek s obojkem na krku.
Znak starých irských králů obsahoval list jetele, harfu a irského vlkodava, který stál pod mottem:
"Mírný, když je hlazen, divoký, když je podrážděn."
Do různých částí Evropy bylo vyváženo tolik vlkodavů, že se stali vzácní i ve své domovině. Byli vyváženi do Anglie, Španělska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Proto byl za vlády Cromwella roku 1652 vydán zákaz vývozu vlkodavů z Irska a Anglie.
Jako každé plemeno, ani vlkodav se nevyhnul úpadku, na kterém se podepsal nejen pokračující vývoz, ale i vyhubení vlků v Irsku a ve Skotsku. Také hladomor kolem roku 1845 zapříčinil, že vlkodav se stal vzácným přepychem. Nastává doba největšího úpadku, plemeno je ohroženo vyhynutím.
Kolem roku 1860 začíná kapitán George Graham, skotský důstojník britské armády, který byl významnou osobností i v chovu deerhoundů, s obnovou irského vlkodava. Sestaví chovatelský program a vývoj rasy, vyhledává poslední potomky starých kmenů a sám říká: "Má tento král mezi psy opravdu upadnout v zapomenutí ?". Za velkých finančních obětí začíná 34 lettrvající práce na obnově této starobylé rasy. V roce 1886 předložil G. Graham standard plemene, který platí jen s několika nepatrnými změnami dodnes. Za prototyp plemene je uznáván pes O´Leary, jehož preparát je vystaven v Museum of National History v Londýně.
V roce 1885 je založen Irish Wolfhound Club v Anglii, obnova plemene úspěšně pokračuje a kolem roku 1900 je dosaženo cíle - toto krásné, vznešené a impozantní plemeno je na vzestupu. V roce 1902 si Irská královská garda zvolila jakomaskota irského vlkodava. Již 100 let je možno spatřit, jak irský vlkodav vede oddíl bubeníků a dudáků při střídání stráží u Buckinghamského paláce v Londýně.
Irský vlkodav se i v moderní době těšil královské přízni. Král Jiří V. dostal od Lady Talbotové of Malahide darem irského vlkodava a sestra krále Jiřího VI. Byla od roku 1930 do roku 1964 předsedkyní Klubu irského vlkodava. Přes tuto vysokou protekci následovalo uznání plemene Kennel Clubem teprve v roce 1925.
Do ČR byl irský vlkodav přivezen v roce 1975 a plemeno bylo zařazeno do klubu slučující všechny chrty. V roce 1995 byl založen samostatný klub pro irského vlkodava a deerhouda. O rozvoji chovu irského vlkodava a deerhouda se dozvíte více z Plemenné knihy.
Plemenná kniha je k dispozici všem členům WDK na těchto stránkách, v sekci dokumnety ke stažení.
Autor: D. Holková